(Báseň bez nadpisu z r. 1863.)

Svatopluk Čech

(Báseň bez nadpisu z r. 1863.)
Jak’s šťastný, milostpane náš, že ti tvé slunce kleslo. Ty přece všeho požíváš a rozkoš je tvé heslo! Ty nevidíš, jak žebrota tam na silnici pláče – teď bez hany tvá štědrota dál okolo nich skáče; ty nevidíš, jak na poli tví šafáři ti kradou, jak lokajové za stoly v tvé kapsy ruce kladou; ty nevidíš, jak papají tví přátelé ti z ruky a za zády ti střápají jen smíchy do paruky; ty nevidíš, jak den co den tvé rety, tváře vadnou a vlasy tvé co seschlý len tou hýřivostí zrádnou; ba neuzříšneuzříš, až v urnu tvou zlé smrti klesnou losy a pán ten s kostí větravou ti ukáže své kosy, 66 ty neuzříš, jak testament ctní mnichové ti spíší a odkázkami pro konvent zlé svědomí ti ztiší; ty neuzříš, jak Nezalhal cos do ucha ti poví, sic bys ho jistě věšet dal rozhořčen těmi slovy: „Že povídá si holota, jak slunce pánům kleslo a blahá že jim slepota, neb Cháronovo veslo!“