Jiný zlomek z téže doby.

Svatopluk Čech

Jiný zlomek z téže doby.
Znáte-li pak ono dítko stínu, patníků a práhů poupátko, jemuž peníz bleskne-li se v klínu, rumění se líčka na krátko? Onu dívku tichou, rusovlasou vidíš-li tam sedět na rohu, obklopenu kvítí pestrou řasou, vetchý šat jí padá na nohu? Ona vzpomíná své matky chudé, u chorobě věčné kvílící – jedna lilje, ta jí vždycky zbude, i tu prodá, slzu na líci – – Od červánků do červánků buší 263 zchudlý dělník pádným ramenem, však mu nelze hlady milých duší ukojiti potu pramenem. – Kmet, co někdy vlast svou krví junou před nepřátel hájil pohromou, opírá teď harfu chudostrunnou o nohu svou tamo o chromou. V bídné krčmě při řinkotu žbánků veselí svou strunou spitou zběř a tak hrává denně do červánků za mizerné sousto, za haléř.