(Jiný náčrtek z prázdnin 1862.)

Svatopluk Čech

(Jiný náčrtek z prázdnin 1862.)
Jako moře větrem bičované k šedivé se skále vzpíná, tak on k zámku sesutému bouří, hloubku šlape – zapomíná. Z hloubky se naň šklebí vina, hloubka: blázne! za ním řičí, smíchem doprovází syna: syn ji šlape – zapomíná. Tam, ha! tam je hrad můj, moje sláva, tam nad loutnou vlnoretem toužíc hvězdooká choť mne očekává. Nešťastník nad jeho hlavou bouře osudů se strhla, bouře ta – a vina černá v jícny šílení jej vrhla. Z těchto časem jiskra lítá, když však ztráty zašlých let v krátkém jejím svitu čítá, v tok zoufalství padá zpět. 28