MEZI HROBY.

Jan Rokyta

MEZI HROBY.
Osaměl jsem mezi rovy, já a duše moje se mnou, časný soumrak únorový zvolna houstnul v mlhu jemnou. Vítr táhnul mrtvých polem jako pozdrav z jiných světů, tiše pohnul suchým stvolem, uschlý lupen zlíbal v letu. K tomu jen mé kroky v písku, ohlas žití stlumen v dáli... V stínu křížů, obelisků mrtví v zemi tiše spali... Tu tam žlutá záře kmitá, bílá svíce dohořívá... Čí tu jména v kámen vryta? Kdo tu v zemi odpočívá? [11] Čtu – a srdce v těle buší při tom jméně, jež tu vryto, velký smutek táhne duší pro to, co zde navždy skryto. Svíci v ruku – a čtu s chvatem, kdo tu dále stlívá v zemi – – – Bože, co tu psáno zlatem, vždyť tak všechno známo je mi! Vždyť, co nadějí jsem míval, než jsem v život vyšel ráno, proč jsem toužil, proč jsem zpíval – všecko, vše tu pochováno!... 12
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.