RODNÉ MĚSTO.

RODNÉ MĚSTO.
Za vrchy a za vodami moje rodné město leží, vidím obrys jeho známý, domů, kostelů a věží. Na všem leží bílé světlo, všecko v měkkých barvách splývá – – mládí moje, jež tu zkvetlo, ze všech koutů na mne kývá. Zevšad mladých snů a vzdechů přitlumený ohlas vstává – stáhnul jsem svůj tlumok v spěchu, rodná půdo, budiž zdráva!... Bože, jsem to doma zase? Tytéž ulice a chrámy jako v uplynulém čase, všecko dávný rys má známý – [15] A přec všecko je tak jiné! Jiné slunce na vše svítí, jiná voda v řece plyne, jiné je tu žilobití! Spěchám městem v nepokoji, cizím lidem, ulicemi – staré domy těsně stojí, štíty na mne hledí němy. Hledám cosi na podloubí, po ulicích, na kamení – tesknota se s duší snoubí, není zde, co hledám, není! Není tu, co hledám v touze, bílé květy větry svály – staré písně nápěv pouze doznívá kdes v dáli, v dáli... 16