SVĚTY.

Jan Rokyta

SVĚTY.
Tak cítím, kapkou že jsem v širém moři, jen zrnkem písku v poušti nekonečné, že slzou jedinou jsem v lidstva hoři, jen krátkým tónem v symfonii věčné. A přec mi zdá se, že jsem země středem, že ohniskem jsem paprsků všech světů, že se mnou tone všecko v smutku šedém a jindy všecko jásá k mému vznětu. Vše, celá země, nebe – kromě lidí. Vždyť všichni, od starce až k drobným dětem, vše pouze okem svojí duše vidí – vždyť každý z nich jest jako já svým světem! Tak vzdáleni jsme – milliony sáhů, a marno, chtít vše svésti v jednom sledu: jsme hvězdy, každá má svou vlastní dráhu, a kroužíme kol neznámého středu... [65]
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.