POŽÁRY.

Jan Rokyta

POŽÁRY.
Hořela oblaka, požár byl krvavý – jaké to myšlenky táhly mně do hlavy! Na sny mé padaly, na květy, poupata – – všecky je zažehly do ohně, do zlata. Plameny vyšlehly nad tesy, nad hory – hoří kol do krve daleké obzory!... [23]