NÁLADA.

NÁLADA.
Ach, slunce padá za hory, zesmutněl celý svět – číst budu staré autory, jež čítával můj děd. Pad’ na zem smutek veliký a k snu si ustlala – číst budu staré básníky, jež bába čítala: Jak lidé lidmi bývali, jak v prsou měli cit – co staří kdysi čítali, to duší budu pít. Dva měli k smrti rádi se, noc byla plna hvězd; než román skončil, vzali se – ať kvete, co má kvést! [18] V noc vodotrysky šuměly a pěli slavíci – o všem tom verše uměli psát staří básníci. V nich hvězdy byly rozsety, jich světla kmitala – číst budu staré poety, jež bába čítala. A měsíc vzcházel nad hory v těch verších, bílý květ – číst budu staré autory, jež čítával můj děd... 19