HIC SUNT LEONES.

Jan Rokyta

HIC SUNT LEONES.
Není člověk pánem citů. Pod maskou je tají v skrytu, chce je zadržeti v dráze, síle jejich staví hráze. Však tu od hor, na obzoru zvedajících čela vzdoru, z končin nikým nezbádaných, nikým do map nevčrtaných náhle přijdou jarní vody, zničí mosty, ztopí brody, všecky hráze zprotrhají, břehy servou, v šírém kraji ztopí pole, nivy, luka, nezdrží jich lidská ruka: v před se jejich proudy valí, nesou hráze, mosty v dáli... Člověk zří jen bez odporu k temným horám na obzoru, [66] z nichž ty mocné proudy plynou, zírá v dálky barvu sinou, v kraje nikým nezbádané, nikým do map nevčrtané, nikým – jen lvy obývané... 67