HVĚZDY.

HVĚZDY. Místo epilogu.
Tak tiše záříte jak oči lidských duší a nocí díváte se k naší spící zemi – však jako pohled duše, tak i vy jste němy... Kdo lidských srdcí tajemství – kdo vaše tuší?... Zda šumění k nám zaletí kdy vašich borů, či píseň, kterou u vás ptáče zpívá v letu? Zda zadýchne k nám někdy vůně vašich květů, či myšlenka, jež vstala v duši vašich tvorů? Ach, neslyšíme vašich vodopádů řvání, ni sopek bouření, ni oceanů hřmění – vše v paprsků jen vašich ztlumeno jest chvění a nezní ani jako oddech v umírání. Jen tiše nocí záříte jak plamen svíce, jak jiskra snící na dně oka lidských dětí, a paprsek váš v nekonečný prostor letí – jediná veškerého žití výslednice... [73] OBSAH.
I. BOLESTI A SMUTKY.
Katakomby9 Mezi hroby11 Illuse13 Rodné město15 Zazpívejme píseň jinou17 Nálada18 Smutek20 V závějích22 Požáry23 Sletují se tažní ptáci24 Já nebyl doma25 V hořké chvíli27 Vlčí máky29
II. PŘED POHLEDEM SMRTI.
Ples33 Giulietta35 Slzy37 Vzpomínka39 V podzimním vanutí41 Na dušičky43 Mařenka45 Dva velcí47 Básník umřel49 Vysvobození52
[75] III. USMÍŘENÍ.
Resignace55 Co jsem a co jsem býti moh’57 Život59 Labyrint světa a ráj srdce60 Západ62 Čekám63 Světy65 Hic sunt leones66 Tušení68 Sestry. 1. Minulost70 2. Budoucnost a přítomnost71 Jiný svět72 Hvězdy73
(Vytištěno v říjnu 1900.)
E: tb; 2005 [76]