SESTRY.

Jan Rokyta

SESTRY. 1.
MINULOST.
Sní princezna, spí dlouhé věky a bez konce jsou její dumy, síť pavučiny světlo tlumí a obepřádá bílé vděky. A dávných časů bezdné řeky jí do snů ze hluboka šumí, a stínů vyvstávají tlumy a vítr nese akkord měkký. Ó, mnohý chtěl zřít její krásu, jak denní světlo padá na ni – jen strhnout pavučinu časů! Bloud! netušil, jak hebce vinou se bílá vlákna kolem skrání – až sám byl zajat pavučinou... [70] 2.
BUDOUCNOST A PŘÍTOMNOST.
Jde paní, černá lilje, útlá v pasu, jak náměsíčná tiše kráčí k předu, tvář krásná, ale chladná jako z ledu, a svůdná ústa, avšak beze hlasu. Zrak stopen kdesi v bezdnu příštích časů, duch krouží kolem neznámého středu – a člověk kráčíkráčí, otrok v jejím sledu, kde vlát zří proudy jejích černých vlasů. Ó, chtěl by v oči pohledět jí dlouze, a žádost poznání ho žene za ní – – Vždy o krok před ním tajůplná paní... A omámený nezří, v marné touze jak zatím vadnou sestry její vnady, jež v objetí s ním věrně kráčí všady... [71]
Básně v knize Lekníny na hlubinách:
  1. KATAKOMBY.
  2. MEZI HROBY.
  3. ILLUSE.
  4. RODNÉ MĚSTO.
  5. ZAZPÍVEJME PÍSEŇ JINOU...
  6. NÁLADA.
  7. SMUTEK.
  8. V ZÁVĚJÍCH.
  9. POŽÁRY.
  10. SLETUJÍ SE TAŽNÍ PTÁCI...
  11. JÁ NEBYL DOMA...
  12. V HOŘKÉ CHVÍLI.
  13. VLČÍ MÁKY.
  14. PŘED POHLEDEM SMRTI.
  15. PLES.
  16. GIULIETTA.
  17. SLZY.
  18. VZPOMÍNKA.
  19. V PODZIMNÍM VANUTÍ.
  20. NA DUŠIČKY.
  21. MAŘENKA.
  22. DVA VELCÍ.
  23. BÁSNÍK UMŘEL.
  24. VYSVOBOZENÍ.
  25. RESIGNACE.
  26. CO JSEM – A CO JSEM BÝTI MOH’...
  27. ŽIVOT.
  28. LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE.
  29. ZÁPAD.
  30. ČEKÁM...
  31. SVĚTY.
  32. HIC SUNT LEONES.
  33. TUŠENÍ.
  34. SESTRY.
  35. JINÝ SVĚT.
  36. HVĚZDY.