IV.

Beneš Grünwald

IV.
Co den, to oddech mého štěstí jest, a slunné léto je teď vše mé žití. Jsem poutník, jenž se domů vrátil z cest, dál nemusí od krbu ráno jíti. Na dálný obzor nebes v zmatku všem zřít nemusím a ptát se vždy, kde jsem. Neb nebe samo přišlo jak v svůj cíl v mé srdce, když jsem lásku pochopil. 19. 11. 97.
22
Básně v knize Srdcem i kosmem:
  1. Poesii.
  2. Ať vesna ťuká...
  3. Na houbách.
  4. Sonet.
  5. Píseň v koncích.
  6. Všichni-li mne opustili...
  7. Tobě.
  8. Rispetti. I.
  9. II.
  10. III.
  11. IV.
  12. Kanzóna ku chvále jara.
  13. Obavy.
  14. Intimní sonet.
  15. Rozplynutí.
  16. Ekloga.
  17. Naladění.
  18. Únorová skizza.
  19. Jarní motiv.
  20. Aquarell.
  21. Dědouškova věštba.
  22. Na přívoze.
  23. Staré melodie.
  24. Dva topole.
  25. Šumava.
  26. U Černého jezera.
  27. Podzimní.
  28. Ocún
  29. Plody práce.
  30. Nezdar.
  31. Ballata ke chvále ozimu.
  32. Pravý klid.
  33. Zimní motiv.
  34. Večer na věži.
  35. Hlasy ze hřbitova.
  36. Maia.
  37. Ještě rostou vavříny...
  38. Fin de siècle.
  39. Píseň blázna ze staré tragedie.
  40. Výš!
  41. Rudý prapor.
  42. Budoucím.
  43. Legenda.
  44. Věčný oheň.
  45. Noční meditace.
  46. Tvar.
  47. Po přečtení Tolstojova „Výkladu evangelia“.
  48. Pochyby.
  49. Meditace.
  50. Jiná meditace.
  51. Vyznání.