U Černého jezera.

Beneš Grünwald

U Černého jezera.
Na lesích tichá duma leží, den pochýlil se k večeru: po temném boru zoře běží ku černavému jezeru. Tkví mezi stromy v rudém šatě, od dálky hledí nesmělá, a kapky rosy planou zlatě, jak lustry v stíně kostela. Na tichých vodách stulík svítí, řad zlatožlutých plamenů, a do tišin jen v cloně kvítí zní od skal píseň pramenů. V tom klidu bledá luny deska se na lazuru němě skví, lesk její jako matná freska na černé vlně smuten tkví. A černé vlny klidně hrají, za vzdechem vzdech zní stále v před: vod hloubky věčný smutek tají, leč vrch je svit a zlatý květ. 18. 8. 90.
46