Ballata ke chvále ozimu.

Beneš Grünwald

Ballata ke chvále ozimu.
Na polích klenutých, jež vláčeny bran hřebem spát měly v oddechu, se ozim pěkně zved’, jas čistě zelený, jak chtěl by v klasy spět všem chmurám na vzdory pod vyhasnuvším nebem. Ó zdravé semeno, jež pevně kotvíc v zemi ni ledů krunýře se nelekáš, ni stínů, v nichž sama nebesa svůj rozpak stápějí! Tys klidně haleno ve důvěry klín němý, mráz třeba palčivý si used’ na osinu, v ní není víra tvá, ji chováš hlouběji! Jen tak lze zachovat se sobě v naději, sám sebe ukojit, ze sebe vyrůst celý, sám sebe žitím svým se obdařiti smělý a ještě mimo to kol jiných mnoho chlebem. 30. 11. 97.
51