Podzimní.

Beneš Grünwald

Podzimní.
Jen dychla jeseň a jilm zkrvavěl, daň odvádí jí žlutá akacie, jí zarosen list psího vína hnije, a zvolna v česlo plynou mraky včel. A zvolna slunce padá v mlhy běl, již celou oblil kosých blesků příval, v niž padnou v sled, jak mrtvý v rov by splýval. Jdi duchu spat, jdi, vše tu krátké jest, nic tvým... Co ze snů zbylo – holá klest: tys, pokud mohls, vždy ji v květy skrýval. 15. 6. 93.
47