Rudý prapor.

Rudý prapor.
Hluk spurných zástupů je slyšet, jež se valí do dějů budoucích pod rudým praporem, a brzo bude hřmít kol valným prostorem vzdor jejich příšerný jak vlny po úskalí. Jdou jako černá msta: před nimi v prach se zřítí, co stěží budoval kdy pokrok nadlidský, jak bílou Akropol a kámen parický, jejž tesal Feidias, msta mohla zahladiti. Před branou Rómy Lev svým zaslzeným slovem zbraň kdysi odrazil, jíž mával Attila: zda není úcty dnes, jež by se svítila, ni tolik uznání ve pomsty žehu novém? Proč v takých tušeních náš věk se v konec chýlí? Na vraždou zdrcené a zdrané národy na krátko červánky se snesly svobody, a tužbou dětinnou jsme přec je pozdravili! Ach, v bouři shasly zas, neb silným pouze v zlobě jest člověk posud přec a v lásce nikoli, a v bázni o svou moc zas vždy si vyvolí hněv, který dráždí hněv, až vyvolá ho sobě! Tož hesly zbylo zas nám živiti se z hladu po blahu neznámém a luštiti svůj děj 68 chce mečem člověk zas, jenž stokrát sklamal jej, a rudým praporem chce rozbít svoji vádu? Ó chvalno tak je přec ke hrobům, ty kde kvílíš dnes, Evropo, vést smrt! Nuž ať se rozpíná ten prapor červený, jenž barvou vzpomíná na srdce málo zas a za to na krev příliš! 16. 10. 97
69