Na přívoze.

Beneš Grünwald

Na přívoze.
Je prázdnin čas a do lesů zve cesta: pod srázem skal, kde končí život města, slez růžový se po zahradách kmitá, za nimi chalup stříška rozložitá, v jichž drobná okna plot se dere živý. Sem k přívozu, kde ve vlnách se křiví terasy rudé nad travnatou hrází, šum výletníků pozvolna se schází, a na přístavu, na kůlech jenž stojí a tleská prknem do vln, ve příboji se mihotají plaché nožky děví. Proud řeky šumí utlumené zpěvy: je teplá voda, slunka jas v ní píchá, tu vodní dráhu ryjí vesla tichá, a parolodě tlukou lopatkami, až slunce jas, jenž tančí nad vodami, se v sterý odlesk tříští. V jedné změti sem s druhých břehů hudba zahrad letí a kolovrátků zvuky pomíchané, že skalní pramen, který vedle kane po hrázi dolů, zmožen zvuky těmi v bublání teskném odpočinul němý; a také lípy nápěv hravý, slabý ni bdělé ucho dneska nepřivábí: zamlknul rytmem houpačky, v níž letí až mezi listy hlouček štastnýchšťastných dětí. 13. 8. 88.
40