Budoucím.

Budoucím.
Až zaplá, lidstvo, volnosti tvé den a pravda se až na rty odváží, až okov síly bude rozmeten, jenž v srdce řeže, mozek rozráží, až nezmrzačen slovem falešným duch svědomím jen bude pěstován a nenucen být nad potřebu zlým a horšímu se kořit, že to pán: vy hrdé hlavy s krásným pocitem, jichž bude život, jak jej přeje bůh, ten celý život v ruchu spletitém, v nějž možno vložit schopnost všechněch tuch, ó neklňte nám jednou v soudech svých, byť hnusil se vám prohnilý náš věk i naše stopy v špatných kolejích: nás šlehá nutnost, v ňadru hnus a vztek! Nám svědomí se ozývalo též, my střehli si ten svatý talisman, však tisícletou nelze zmoci lež, když lidský den je člověku jen přán. Ó pomněte, až v cíli budete, že plod zrá dlouho, než je pod střechou, že věříme, že blaha dojdete: my šťastni byli tou jen útěchou! 20. 11. 95.
70