Pravý klid.

Beneš Grünwald

Pravý klid.
Jak teskny lesy, když v nich ptáků není, ty na podzim, kdy sněť jen šumí v chvění, a v mlhách listí nemocné má skvrny, kdy pažit, květ je slamou udeptanou, a bystřeň není vláhou vyssávanou, leč trouchní, z které stébla ční a trny. Jsou teskny, ovšem, ale krásny vždycky, a jaký v nich je poklid heroický, když podstupují smrt a tlumí hlasy! Ba se závistí kdož by nezřel na tě, ty klide v trní, v pokoření, v blátě, kdo v mukách tebe takto zachová si! 23. 9. 95.
52