Ještě rostou vavříny...

Beneš Grünwald

Ještě rostou vavříny...
Ještě rostou vavříny, jež budou zdobit skráně drsných válečníků, v svědomí jim chladit ránu rudou, plni vražd až půjdou středem vzlyků. Ještě živi proroci jsou záští, v oběti jich dosud věří davy, posud čelo zvířecí kde vraští Moloch zlata posupný a tmavý. Ještě nejsou meče roztaveny, ni lesk zlata už tál příliš drahý, ani nejsou bídy dovršeny, jichž je schopen člověk přemítavý. Tak to trvá, jak to barbar spurný dílo boha dovršuje, snoval: nevyplenil nikdo řád ten chmurný, třeba pro to život obětoval. A kdož jsou, v nichž tak ta zloba pění? Vyvrhla je tůň, z níž peklo kvílí? Věčnou láskou došli narození, s klínu lásky v život sestoupili! 19. 1. 98.
61