Ráno.

Jan Daniel Korvín

Ráno.
Šeř protrhla se světla tryskem ráno, postřelo kraje zlatým pískem ráno, kde jaké okno, zajásalo žití a pozdravilo světlo slunce ráno. Tam zbudil se i plod i zlaté kvítí a děcko otci ve klín slétlo ráno. Pak otec vstal, jde za své živobytí, kde trmácí se, jak jen vstane ráno, až zmizí stín, co na nouzi se chytíchytí, a jeho drahým žití vzplane ráno!