Vítr.

Jan Daniel Korvín

Vítr.
Vítr, vítr, vítr! Kolem oken hučí, opírá se o dům, do komínu zpívá, do klidu a míru jeho rány zvučí, pod okapem šedým na chvíli se skrývá. Jak mne láká písní, kterou v komín roní, abych poklid zrušil, který v duši zvoní! Vášeň! Přijde v míru, dotírá se k duši, chvíli ustane a zase zbraní bodá, někdy padne v boji, někdy štěstí zruší, když je slabý sok a když se duše podá. Vítr v okna hučí, do rána však zmizí! Bojuj, vášni, chvíli – duše vyjde ryzí! 38