Kanárek.

Jan Daniel Korvín

Kanárek.
Vždy měl jsem radosť, když se na záslonu svou nožkou chytl kanárek a zpíval, jak z not by četl a se do nich díval, neb na publikum hleděl za oponu. Tu míchal radosť s troškou žalných stonů a štěbetal, že byl to zvuků příval, co týž byl denně, co se neměníval ni s kolovrátkem ani s hudbou zvonů. Ten taškář žlutý ve všem rovnosť cítil a stejný se vším souhlas vždycky dal, ať do klece mu paprsk slunce svítil, ať kousek svíčky před klecí mu plál – v zavřené kleci spokojeně zíval, když kočky zrak se na něj chtivě díval. 51