Vrabci.

Jan Daniel Korvín

Vrabci.
Šeř jeseně – ty zvony v dáli zvoní, třpyt slunce ještě chvílemi se blýskne, ten nehřeje, tak trochu srdce stiskne a hlavu mladou k zamyšlení skloní. Zde náhrobky. Co duše dumek roní, co vzpomínek tu v ticho hrobů tryskne, v hrobové ticho náhle z duše výskne a táhle spadá zpátky zase do ní – – Hrobové ticho... Ne-li jednou v žití, zde pokoj v rose travinou se třpytí, zde svatá noc, když bouří město ve dne....dne... Jen mysli si! To nedomyslíš v duši, křik vrabců, hejno jich tě z ticha vzruší, na každém hrobě deset si jich sedne. 68