ÚVOD.

Jan Daniel Korvín

ÚVOD.
Neznámý v obzor vyletěl jsem známý, v to denní světlo, které se nám rostí a proniká až v duši, třeba mámí nás mnohdy leccos v žití ke trudnosti. Co píši, cítím. K toku pravdy spěji a k výši přes rovy a přes mohyly. Chci světlo, světla v životě si přeji i v neštěstí, v něž jsme se bohdá vžili! Ty vzpomínky, jež oblétají, trudné, mou hlavu dechem zahynulé doby, to v životě jen světélko je bludné, co vede v rychlou záhubu a hroby. [5] Vás, řádky skrovné, svěřuji těm křídlům, jež zalétají k srdcím, která cítí, kde pošly jste a jakým znikly zřídlům a co že v oněch zřídlech plá a svítí! Co bylo, bylo – musí lépe býti, toť úkol světasvěta, uměť víc, než uměl. Kéž, řádky, smysl váš tak jasně svítí, by každý, kdo vás čtečte, vám porozuměl!! [6]
Básně v knize Básně:
  1. ÚVOD.
  2. Kladnu.
  3. Postavy.
  4. Oběti dolů.
  5. Ráno.
  6. Večer.
  7. U kříže.
  8. Když bratr zemřel.
  9. České chaty.
  10. Dojmy ze středních škol.
  11. Světnice, v níž bydlím.
  12. Modlitba.
  13. Na co vidím oknem.
  14. Z ulice.
  15. Vítr.
  16. Globus.
  17. Prsten.
  18. Dojmy nad starou kronikou.
  19. U krbu.
  20. Matce.
  21. Poslední návštěva.
  22. Nápady.
  23. Holubi.
  24. Kanárek.
  25. Kohout.
  26. Komín.
  27. Dýmka.
  28. Kamna.
  29. Podobizna.
  30. Vlašťovky.
  31. Svítilny.
  32. Vánoční znělky.
  33. Hodinky.
  34. Dítě.
  35. Balkony.
  36. Věže.
  37. Brána.
  38. Vrabci.
  39. báseň bez názvu
  40. Krakonoš.
  41. Igorův poručník.
  42. Husova smrť.