Globus.

Jan Daniel Korvín

Globus.
Tím globem točím kolem osy jeho, co v světnici mé stojí mnoho let, co na oblině malé chová svět, jak před věky juž povstal od ničeho. Teď koule stojí, s moře zeleného mé oko zírá na pevninu zpět, kde Evropa, kde leží její střed, bod oku známý z kraje neznámého. Má otčina! A v bodu tom bod zase, to město, v němž já trávím živobytíživobytí, a v městě bod, kde v nezhynulém jase klid, láska z malé světničky mé svítí, kde v zátiší jen s myšlénkami žiji a paprsky, co padají sem, piji! 39