Nápady.

Jan Daniel Korvín

Nápady.
Tak! Sedíš? Šlehni, vozko, po svém koni, ať letí, ale ať kůň hodně letí! Zda v trysku svém, když přeběhne rej dětí, mé myšlénky v svém zápasení skloní? Zda nápady, co každý pohled roní a malichernosť každá třeba v smetí, tak přemůže, že spadnou do objetí tmě zapomnění, co jen rovem zvoní? Ať doma nebo venku, vždy se mihnou nápadů řady a mne v duši švihnou neb pohladí, jak matka hladí děcko. V nich bohatství je v počtu jich i slávě, když však je sčítám a je řadím v hlavě, hrsť veršů skromných po nich – to je všecko. [49]