Kamna.

Jan Daniel Korvín

Kamna.
Když zima vládne, u zahřátých kamen se dobře, věru nejlépe pak sedí, tam rekové své otvírají hledí a králové svých drahokamů pramen. Tam meluzina zvučí v horký plamen a u krbu hned lidé staří vědí pohádky, které vznikly na náledí, kde v ledu kus se mění každý kámen. Jen v rozhřátá se kamna zadívá ta hlava lásky plná, šedivá, už otvírá se celá kronika a mysl bájí řadu celou tvoří – – – z té každé hřeje cos a vyniká jak plameny, co v kamnech bujně hoří! 55