Dýmka.

Jan Daniel Korvín

Dýmka.
Už zase prázdna? Dobrá. Kolikrát tě nacpu za den vonným tabákem...? A vždy to všechno zmizí zázrakem a shoří, jak bys měla pořád hlad! Já mohu čísť, já mohu psáť a hráť, tím upomeneš slabým oblakem, že zrudnouť chceš jak pancíř nad rakem, když voda horkem v hrnci počne lkáť. Já tě už musím, dýmko, zahoditi, a novou koupím, velkou, objemnou, té nevyprázdním, pokud slunce svítí, den celý mráčky půjdou nade mnou – koupím si dýmku, na víčko si sednu a s kouřem, dýmem od země se zvednu. 54