Padající hvězdy.

Jaroslav Kvapil

Padající hvězdy.
Velikou vásu, samý jas, roztříštil bůh a hodil v svět, její teď záře zlatý sled jste vy, ó hvězdy, den když zhas. Duši mou rovněž v jeden ráz, mystický v které voněl květ, – velikou vásu, samy jas – roztříštil bůh a hodil v svět. V neznámo, střepy, jděte zas, odkud jste přišly, leťte zpět v nesměrna kouty, v propasť let: naplniž vesmír každá z vás, velikou vásu, samý jas! [9]