Noc v lese.

Jaroslav Kvapil

Noc v lese.
Klid noci divně, příšerně tě jímá, vzduch pln je stínů, jež se matně chvějí, a hluchá země pod nohama tvýma je hnízdem mrtvých, hrob je lůno její. Cos neznámého k zoufalství tě dráždí, v před klopytáš a zpátky tě to volá, nač pomyslíš, strach zachytí to, vraždí, ty klesáš k zemi uštván, mrtev zpola. A hrůzyplně svítí luna bledá, strach tobě v šiji jako balvan sedá, chceš k životu a zdáš se hynout smrtí. Tvá cesta náhle roste do daleka, houf chimer v cestu vybíhá ti, štěká, – a v šiji vlastní svědomí tě škrtí. [40]