Noční fialy.

Jaroslav Kvapil

Noční fialy.
Já cítím ještě nočních fial dech, jak voněly a plály v stmělý sad, když zrak tvůj hořel tichou touhou vzňat, líc tvá se rděla v teplých pocelech. A teď, když měsíc labyrinthem střech sem, kde bdím v touze, jako přelud padpad, já cítím ještě nočních fial dech, jak voněly a plály v stmělý sad. Co zbylo nyní z letních nocí těch v mou věčnou nudu, v níž bych umřel rád? Ó z lásky sadu, jenž mi v srdci svadsvad, z těch květů, které kvetou na hrobech, já cítím ještě nočních fial dech. [36]