Potulný zpěvák.

Jaroslav Kvapil

Potulný zpěvák.
Jdu s letní nocí v západ bledý, jenž za horami zaniká, jenž nemá nic než hvězdné sledy a smutnou píseň slavíka. Má sladká paní, na balkonu se přece jednou zjevte mi, já uvítám vás mořem tónů a jásavými písněmi. Znám bolesť lásky, jež mne schvátí v mých potulkách rok po roce, znám sladkou touhou umírati – a líbat zase divoce! Má sladká, paní, letní noci, ty nemohou mít tolik hvězd ni tolik zpěvné čaromoci, co ve zpěváku lásky jest. [48] A tolik květů v lukách není, co krásek já jsem zlíbal jen – a přec než vzplane zásvit denní, jsi, zpěváku, zas opuštěn! 49