Jasmín.

Jaroslav Kvapil

Jasmín.
Jsou duše v tobě zaklety, jež láskou čistou mřely jen, jichž duch jsa žitím otráven se změnil tobě na květy. Tvé hvězdy, parkem rozsety, jsou svitem v první lásky sen, jsouť duše v tobě zaklety, jež láskou čistou mřely jen. Děv tajemných, jimž na rety jen cudné touhy padal sten, a milujících, věrných žen, a jarních nocí poety jsou duše v tobě zaklety. [29]