Bílé růže.

Jaroslav Kvapil

Bílé růže.
Bílé růže v noční tiš tajemný svůj šíří dech, kvetou v létě na hrobech, na hřbitově, kde ty spíš. Tělo tvé, to shnilo již, ale jistě z ňader těch bílé růže v noční tiš tajemný svůj šíří dech. A když nad tvým hrobem výš spějí hvězdy v zástupech, sním, že mění noci spěch v zjev, jejž jala duchů říš, bílé růže v noční tiš. [21]