Mrtvému dědu.

Jaroslav Kvapil

Mrtvému dědu.
Jako kdysi, znovu nezrozen, světem bloudě v drobných atomech, přírody ty cítíš tvůrčí dech, v nových tělech, nový žiješ sen. V neznámo kams pad jsi, zahozen za poznání tajuplný břeh, jako kdysi, znovu nezrozen, světem bloudě v drobných atomech. V nocí vůni, v žár, jejž nítí den, v tvůrčí síly nekonečný spěch, všehomíra věčných na ňadrech zapomenut pad jsi časům v plen, jako kdysi, znovu nezrozen. [38]