CAR NIKOLAJ I.

Josef Svatopluk Machar

CAR NIKOLAJ I. (1841)
Lid – totě bestie a lze s ní žíti, když na řetězu je, má kroužek v nose, bič uzlovatý na kožichu cítí, a tolik jí, by nepošla nám. Co se už namyslilo o problemech státu! Hle, Petr Veliký a Kateřina, Fric pruský... Snílci! Mému Majestátu se podařilo všecko. Není jiná ta luza v Rusi, než je v Germanii a v Austrii a všude. Zákony? Toť slabá pouta. Hleďme na Francii! Má Robespierra... Napoleony – to proto jen, že Bohem daná vládo svou bestii zbít neumělas včas, a pastýře pak rozsápalo stádo. A ty, Evropo, zda kdy vidělas mír takový a ticho uklidněné, jak nyní, když jsi v pevné ruce mojí? Kdo vládne, musí zájmy ohrožené vždy hájit v jednání či v tuhém boji u sebe doma jako u sousedů – (neb on-li hoří, lehko oheň skočí i na tvou střechu) – proto dozor vedu na půli světa. Měl bych mít sta očí a den by měl mít aspoň tisíc hodin, neb bestie-lid není spolehliva. Jsou elementy – z vysokých i rodin, vím, i v mém vojště – zrak se pozadívá a už jim vniká v tajnou duše skrýši – a nejhorších všech – nezkázněné hlavy, 35 jež všelijaké veršíky ty píší – nu, konečně jsou částí carské slávy – leč pozor na ně. Zájem zeměpána jde nade všecko. Ostatně pak valně ti, jimž ta vloha psáti byla dána, jak žili, končí – hodně nemorálně. Hle Puškin – člověk jinak sympatický, sám jsem si přečet lecos s potěšením (vždyť vládce při všem zavázán je vždycky jít vstříc těm lidem s jistým pochopením) dá zastřelit se – zpitý žárlivostí. A druhý nyní, důstojník a šlechtic, Lermontov tuším, ne prý bez schopnosti, též v souboji pad. Ruka chtíc či nechtíc přitáhnout uzdu musí hodně ztuha, neb verše – totě kvas, jenž v duše vniká a bouří je... A nesmí žádná druhá zde vůle kázat, než má, panovníka. Já podědil Rus, já jsem zodpověden, já odevzdat ji klidnou chci i synu. Jsem na své cestě Bohem samým veden a Bohu jen dám počet ze svých činů. 36