MINIATURA

Josef Svatopluk Machar

MINIATURA
„Tak dávno již...“ tu skotskou píseň znáte? Dva setkají se spolu po letech, a rozchod dávný nezrušil jich lásku: zas cítí ona, jak jej ráda má a píseň tu mu zpívá... O radosti, že on zas je tu, vzpomíná dál teskně na pěšinku, kde po prvé se zřeli, a o rtech krásných mluví, jež as líbal, když rozloučeni byli... Tuto píseň mi zpíval jednou prostý básník – kněz. My večeřeli v jeho pokojíku, kde na stěně kříž s velkým Kristem visel, jejž samouk as zrobil naivní. Byl rozteskněný vlažný večer jarní a po večeři hovořili jsme, co otevřeným oknem vnikalo k nám zahrady spící tiché šumění. Můj hostitel sed potom k harmoniu a preludoval chvíli nejistě, pak klátě se jak větrem rvaný strom as uvažoval tiše: mám či nemám? – a náhle spustil roztouženým hlasem: „Tak dávno již.“ Tu starou skotskou píseň, jak dva se setkali zas po letech, jak rozchod dávný nezničil jich lásku, jak ona cítí, že je šťastna zas, jak vzpomíná si na tu pěšinu, kde viděli se prvně dávno již... a lhostejno jí, že snad líbal jiné, v té době odloučení... ráda je, 149 že přišel zas a bude navždy jejím, jak dávno již... Kněz dopěl, sklonil hlavu, a velké kapky slz se řinuly z těch bleděmodrých očí dobráckých a řinuly se dál, když hlavu zved a v zraky pohleděl mi prosebně, jak omlouval by minulého cos, jež mrtvo je a žije, cností bylo a hříchem jest před dřevěným tím Kristem a pláčem jen se k světu hlásit smí. 150

Básně v knize Krůčky dějin (in Svědomím věků 8, in Macharovy spisy, svazek 21):