ZE VSI

ZE VSI
Pane bože milý.milý, už zas kvetou růže – ale té bolesti mojí nikdo nepomůže. Stvořil jsi svět, stvořil, jenže nedbáš si ho – chodí za mnou panský šafář, já mám hocha svýho. Na vojnu ho vzali a už je s ním amen – ztratil se mi v širém světě jak ve vodě kámen. Kukačky já v lese, kdy se vrátí, ptala, bylo roků k nespočtení, co mi nakukala. Rodiče mě nutí, šafář nepovolí a já jsem tu opuštěná,opuštěná jako hruška v poli. Co já vyvzdoruju! – poslechnout se musí – vdám se, až po tom svém hochu oči vypláču si, 37 abych neviděla, s kým jdu do kostela a jak pánbůh zapomenul na ten svět docela. 38