PAUL VERLAINE

Josef Svatopluk Machar

PAUL VERLAINE
Clown života jde v stříbře luny domů – ach, kdyby znal jen, kde ten domov jeho! Kdes v koutě parku usedá v stín stromů a zírá k divům nebe hvězdnatého. A tiše zpívá... o světicích z ráje... o ženských tělech... o životním hloží... A odevzdává sebe usínaje v ochranu andělů a vůli boží. Pak zdá se sen té duši hladovící, že všechny její touhy splněny tu: je rozšafníkem... ctí jej domovníci... a holedbá se v slušném blahobytu... 118