BÁLOVÁ KVĚTINA

BÁLOVÁ KVĚTINA
Ten kvítek vzatý s ramene s bálových modrých šatů mi stokrát za den vzpomene na bledou, štíhlou Katu. Vlas všední, světlý; její rysy též nejsou vzorem krásy snad – oč hezčí všechny byly kdysi, ty ženy, jež jsem míval rád! Den za dnem zvolna pomíjí, já každou z drahých chvílek jen vzpomínáním probiji jak platonický snílek. Jsou oči to, jež planou krásně, jak podzimní šeď oblohy, jsou věru hodny krasší básně, než mohu psát já ubohý! Ten suchý kvítek vzpomíná mi na ty oči šedé – má Kato, dobrá, neviná, co zde zas Osud svede! Tak jako kdys, viď... Tvoje mama ti svatební dá šíti šat a vyhledá ti muže sama, jenž bude tě mít také rád, 40 ty budeš vzornou paní též, jak tomu mrav chce světa, a s úsměvem jen vzpomeneš na svoje mladá leta... Mně také upomínka zbude na ten tvůj zrak, tu tvoji líc – a příští kniha má mít bude snad o pár trpkých veršů víc... 41