JEN MILOVAT...

JEN MILOVAT...
To, co ústa kantorova v čtveru bílých školních stěn v duši moji zasít chtěla, uchytlo se málo jen – moje touha záhy spěla za studiem srdce žen. Celým žárem, silou duše já vše hleděl proniknout, každý pohled, úsměv, chvění, každý slední srdce kout, náhlou bledost, uzardění, mlčení i řeči proud! Ó ty smutné resultáty! Hledej v světě, jak kde chceš, tolik stránek nejrůznějších, tolik shody nenajdeš! steré oči, steré líce, v srdci hloupost nebo lež. Duše žár a vzlet a sílu já jsem při tom utratil, mám pár smutných zkušeností, ty jsem draze zaplatil; studoval jsem do sytosti – daleko však zůstal cíl... Astro podzimku ty mého, šedooká lásko má, 90 nechci naslouchati více, co zní tvýma prsoma, nech mě líbat svoje líce, opíjej mě zrakoma! Líbat jen a líbat zase – život má tak rychlý spád! Nechci více přemýšleti, nechci vše zas pochovat! Zima moje rychle letí – astro, chci jen milovat!... 91