Capriccioso.

Capriccioso. Variace na thema o čtyřicátém roku lidského života.
Ó máte pravdu, čas ten zvolna letí do čtyřiceti a jako šílenec se s vrchu řítí od čtyřicíti. Vyjdem jako děti z chaty, kol je samý úsměv zlatý, v les to láká písní ptáka, nám je volno, nám je blaze, perly zříme v rosné vláze, nevidíme, že se smráká. Ó máte pravdu, my jsme pouhé děti do čtyřiceti. Proč v dlani pak nám vadne všecko kvítí od čtyřicíti? Honem v stínu, v kyprém mechu rozbijem stan pro útěchu, elfi, šotkové a víly v šťastné chvíli k nám se schýlí, 25 pijem z květů zlatou rosu, nasloucháme písni kosů, echa zkolébáni smíchem líbáme se v šeru tichém. Ó, máte pravdu, my musíme pěti do čtyřiceti. žel v písní leckde chybí to, duch cítí, od čtyřicíti. Náhle tma kol – mrak se valí, cosi z dáli divě hučí, strach vás chytne nenadálý, moudrosti nás život učí v deště kapkách, v lkání stromů jedno zní: Jak dojdem domů? Za bleskem hlas zazněl hromu. Ó máte pravdu, těžko rozuměti do čtyřiceti! a lehko všeho nic lze pochopiti od čtyřicíti! Budiž! – Jdeme, den se krátí, slední záblesk viny zlatí, v hloubi hvozdu zvonek cinká, jako z mládí upomínka v tiši dusné i ten usne a jdem sami, sami, sami. Všecko illuse a klamy, kol jen temno a noc tichá na oči a v duši dýchá. 26 Ó, máte pravdu, duše svátek světí do čtyřiceti, prach, stíny, dým pak tančí na Park niti od čtyřicíti. 27