Krumlovská legenda.

Jaroslav Vrchlický

Krumlovská legenda.
V chodbách Krumlovského hradu z večera i za svítání bloudívá dle báje lidu stenající Bílá paní. Nešťastná v svém žití Perchta, chudých štít a sirých máti, nemá klidu ani v hrobě, musí bloudit, naříkati. Kdykoliv zlá stihne rána vladařský rod, z nenadání v opuštěných, prázdných síních objeví se Bílá paní. Zapírejte to, jak chcete, její bílý zjev se míhá stále hradem, ne rod panský, vlast když krutá rána stíhá. A že ran těch beze počtu a že ran těch bez přestání, musí stále s pláčem bloudit pustým hradem Bílá paní. Musí bloudit, bude bloudit, bude zítra lkát jak dneska, dokud tebe nevrátí nám, ztracená, ty šlechto česká! Dobrým duchem tvého rodu, velkým v lásce, v horování, stínem bývalé tvé síly jesti ona Bílá paní. Zapírejte to, jak chcete, vnuk se zase k matce vrátí, bude se zas otců hlahol v pustých síních rozléhati. Do té doby nesmířená, živá výtka v bídném lkání, vašimi dál bude hrady putovati Bílá paní. 105