Podpis.

Podpis.
Já pouze jednou viděl jsem jej v žití, byl plný života a plný síly, vlast pozdravil po dlouhých, těžkých letech a v jeho očích chvěl se divný odlesk niv zámořských a velké, volné vlasti. K nám vrátil se a chtěl zde kosti složit pln velkých myšlének a zkušeností, muž celý, zralý, tvrdý jako žula a praktický, jenž počítal jen s fakty. Chtěl mnoho zde, jak věděl a sám zkusil, a celou budovu tu jeho žití v hrob sklátil podpis – odepřený podpis. Já nemám práva, někoho zde vinit; však jedno bodá mne, ten krátký podpis, jenž odepřen za celé lidské žití, jež dobré bylo v úmyslech i snahách, v té práci, bdění, sterém odříkání, v těch cestách přes ocean a v té lásce ku staré vlasti – že můž’ pouhý podpis, či lepé prosté jeho odřeknutí, být prahem k životu anebo k smrti, to dojalo mne hluboko, až k slzám. 62 Tak umřel v cizině, pochován doma na ňadrech matky, po které tak toužil, v hrob předčasně sklán pro ten pouhý podpis, líp, pro podpisu toho odepření... Ach, jací otroci jsme! – „Ave Caesar!“ 63