Štědrovečerní zvony.

Jaroslav Vrchlický

Štědrovečerní zvony.
Z hlubin města spícího v mlze, v stínech mocným hlasem přes vodu černošatou sněhem kryté nad stráně v dál se nesou vánoční zvony. Táhnou v dálku. S jinými, nežli ztichnou, z vesnic, osad, městeček v souzvuk splynou, jedna hymna mohutná takto proudí prostorem nebes. Jedna hymna sdružených, slavných tónů. Ó jak v boky skalnaté rázem třesknou Krkonošů, v Šumavy táhlé hvozdy zapadnou s plesem. S nimi duch můj nad vlastí spící táhne, s nimi volá, burcuje spící duše, s nimi stená, na srdce tiskne žhoucí bratrská srdce! Kde však, Vlasti! v kolébce spějí hadi škrtit v zlobě Herakla příštích věků, české dítě, výstražnou hymnou zvonů v duši jim třeskne. 85 Zpátky! zvolá, zlolajná chaso drzá! Kdo můž’ říci: Mesiáš nespí tady? Zpátky! – Dítě směje se v spánku. Z dálky zpívají zvony. 86