Montsalvač.

Montsalvač. – JULIU ZEYEROVI. –
Sbor rytířů: Vysoké hradu cimbuří plá sluncem v hvozdy dálné. Oj, vítr když se rozzuří, jak bije v tesy skalné a úpí hymny žalné! Nechť nebes týn se zachmuří, to cimbuří všem, kdož jdou kol, plá, svítí v žití. Jeden hlas: Tam ze smaragdu uměle démantů šperkem spjatá plá mísa v zdobě přeskvělé, v ní Kristova krev svatá. Kdo víru v srdci zachoval a při tom něhy růže, jen zaslouží, kde svatý Gral, že rytěřovat může. 77 On vidí v noci setmělé, kdy v stínech svět se tají, ku svaté míse andělé jak sborem přilétají. On může v jich se vmísit dav a tichý mezi nimi té svaté krve rudý splav pít ústy žíznivými. A v očích nové síly jas zdráv může, vesel vstáti a chápat kouzlo tajných kras, jež vesmírem zří pláti Aa čísti v duši člověka a rozuměti zvěři, zřít pevný přístav z daleka, co jiným noc se šeří. Sbor rytířů: Bezčetný poutníků jest sbor, jenž dole po tmě kráčí. Červánek dávno zmizel s hor, noc jako havran kvačí blíž perutí svou dračí; nám ale jako meteor plá v duši, v zor, tvůj, Kriste, odkaz nám svítí v žití. 78