Krajina mythologická.

Jaroslav Vrchlický

Krajina mythologická.
Skal srázy v sledních planou červáncích, po stržích čilimník a kytky hlohu, v cest koleje nasypal jasmín sníh, fík planý s myrtami v skal used’ rohu a přes hlavice sloupů zřícených (chrám Venuše to byl, jak soudit mohu), se břečtan divě rozdupaný chýlí, ba skoro řek’ bys, před krátkou zde chvílí že tanec hřímal Nymf a Kozonohů. Však stafáž schází – divný cit se mísí v to prázdno krajiny, kam oko zočí. Jak živěji as bývalo tu kdysi, kde vítr jen se pustou síní točí. – Ten gobelin ve staré lázni visí nad bassinem – ach, protřeš sobě oči a věru čekáš, větve nízkých fíků že ručka na něm rozhrne a v mžiku že živá stafáž – žena, v lázeň skočí. 132