TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.

Zikmund Winter

TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.
„Když Svět tě znaví a zraní, když cítíš bolest pout, kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys, duše, kam chtěla bys plout?“ „„Kams v zámořské kraje, kde jinak vše zraje, kams do daleka, kde něco jiného, krasšího lásku mou čeká – tam chtěla bych konat svou pout...““ „Když Země stíží Tvá křídla, tobě, jež miluješ let, kam chtěla bys duše, kam chtěla bys duše, kam chtěla bys spět?“ „„Kams v nesmírnou výši! Přes věcných hvězd říši, přeletět celé nekonečno: A v krásnější, světlejší, světější, vysněný svetsvět, kams v samo Věčno – tam, kde se touha má na věky ztiší, tam chtěla bych, chtěla doletět!““ 59