BŘÍZY A BÁSNÍK.

Zikmund Winter

BŘÍZY A BÁSNÍK.
Břízy štíhlé, břízy snivé, na měsíčním světle sivé, citlivé, že v jemném hnutí, v lehkém vzduchu zavanutí choulíte se, tetelivé: Obraz sensitivních duší, které všedních věcí tknutí, všedních příhod zavanutí, v jejich meditaci ruší; které jenom Sen svůj cítí, jenom Měsíčního Světla magickou chtí Krásu píti! A přec, když se Vítr zdvihne, zahrá slavný rytmus jara, jak své rozepnete paže, kam On silou touhy tíhne; jak to vaším vlasem zavlá, zelené naděje vaší sterou vlajkou zatřepetá! Jak ta sensitivní, přec však širá duše básníkova: Když k ní Osud zahlaholí, z Něhož samu Věčnost vdechne, 139 kterak ihned do široka rozpne náruč, duší svojí za Ním, za Ním do daleka, zpívajíc, se toužně vzepne! 140